Vlastimil Brodský - Zpověď MP3

Vlastimil Brodský - Zpověď - v rozhovoru se Zuzanou Maléřovou se na této audioknize otvírá jeden z nejváženějších českých herců, Vlastimil Brodský.Ačkoliv byl Vlastimil Brodský bezpochyby jedním z nejváženějších českých herců, skoro nikdo, kdo ho jen trochu znal, mu neřekl jinak než Bróďo. Prostě re...

Celý popis

Uloženo v:
Hlavní autor: Brodský, Vlastimil
Další autoři: Maléřová, Zuzana
Médium: Elektronická data
Instituce: Audiotéka
Vydáno: B.M.S
Témata:
Externí odkaz: Koupit nebo přehrát ukázku na www.audioteka.cz
Fyzický popis: elektronický zdroj
Doba přehrávání: 01:14:00
Shrnutí: Vlastimil Brodský - Zpověď - v rozhovoru se Zuzanou Maléřovou se na této audioknize otvírá jeden z nejváženějších českých herců, Vlastimil Brodský.Ačkoliv byl Vlastimil Brodský bezpochyby jedním z nejváženějších českých herců, skoro nikdo, kdo ho jen trochu znal, mu neřekl jinak než Bróďo. Prostě respekt nebudil. Nevadilo mu to, ba dokonce ho podezírám, že je rád. Miloval láskyplné invektivy. Byl člověkem jemným, inteligentním a vtipným, i když jeho civilní humor se opíral především o popis vlastní osoby. To vše si mohl dovolit. A určitě to věděl.Stále si představuji jeden obrázek. Dojímá mě a rozesmívá zároveň. Jak před téměř šedesátipěti lety kráčejí spolu od Bubenského nádraží směrem k slavnému Burianovu Déčku sedmnáctiletá Stella Zázvorková a devatenáctiletý Vlastimil Brodský. Šli spolu, aby se vzájemně podporovali, když se ve stejný den, dokonce ve stejnou hodinu, vydali na svou hereckou cestu. A vydrželi na té cestě, vzájemně se podporujíc hodně dlouho. Vlastimil Brodský říkal, že muž má svádět boj se slzami, který občas čestně prohraje. Život mu příležitost dal. Čestně prohrál, i když se snažil tvářit, že vše chápal, neboť chápal zákony přírody. Když člověk chápe, zůstává se slzami většinou sám.Před lety mne pozval na výlet. Do Hradce Králové na promítání Schormova filmu Farářův konec, který nebylo možné v té době nikde vidět. Cestou jsme se zastavili v Poděbradech v jeho oblíbené čínské restauraci a tvářili se spiklenecky, jaké že to k sobě chováme city. Jenže já mu říkala pane Brodský a to bylo nepřijatelné. "Až dorazíme do Hradce, najdeme si prima flek, kde si potykáme." Stalo se. Uprostřed místního hřbitova, kde jsme objevili celý vinohradský soubor (jednalo se samozřejmě o shodu jmen), se rozhodl říkat mi provždy Zuzalko a oznámil mi, že je Bróďa.Zuzana Maléřová
Obsah není dostupný.