Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191

Autor: Mozart, Wolfgang Amadeus, 1756-1791

Instituce: CBVK; MKP; MZK; SUP

Publikováno: 1967

Fyzický popis

1 LP deska : 33 ot/min. ; 30 cm
spelling
[0] Mozart, Wolfgang Amadeus
[1] 1756-1791
[2] jn19990005867
[3] cmp
[4] Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299
[5] zvukový záznam]
[6] Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191
[7] skl. Wolfgang Amadeus Mozart
[8] Praha
[9] Supraphon
[10] 1967
[11] 1 gramofonová deska
[12] Wolfgang Amadeus Mozart ; dirigent Libor Pešek, Václav Smetáček ; harfa Karel Bidlo, Géza Novák, Karel Patras
[13] Koncerty pro dechové nástroje
[14] p 1967
[15] Koncerty, flétna, harfa, orchestr, K. 299 (297c), C dur --
[16] Koncerty, fagot, orchestr, K. 191(186e), B dur
[17] Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
[18] forma: audiozáznam
[19] nosič: LP
[20] způsob vydávání: monografie
[21] orchestrální hudba
[22] úroveň zpracování: jednoduchá
[23] Smetáček, Václav
[24] 1906-1986
[25] jk01120036
[26] cnd
[27] Pešek, Libor
[28] 1933-
[29] jn19990209648
[30] Bidlo, Karel
[31] 1904-1992
[32] js20020708003
[33] prf
[34] Patras, Karel
[35] 1923-2003
[36] mzk2002142526
[37] Novák, Géza
[38] 1921-1992
[39] js20020722004
[40] kn20010710320
[41] Koncert C dur pro flétnu, harfu a orchestr, K.299
[42] Koncert B dur pro fagot a orchestr, K.191
[43] Wolfgang Amadeus Mozart
[44] p1967
[45] 1 LP deska
[46] 33 ot/min
[47] 30 cm
[48] Gramofonový klub
[49] Nahr. 1966, 1967
[50] Durata neuv
[51] Gejza Novák, flétna; Karel Patras, harfa; Karel Bidlo, fagot. Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK, dir. Libor Pešek, Václav Smetáček
[52] fagotové koncerty
[53] flétnové koncerty
[54] harfové koncerty
[55] klasicismus(hudeb.)
[56] hudba
[57] sup108
[58] Koncert pro flétnu, harfu a orchestr, Koncert pro fagot a orchestr
[59] Vydáno poprvé v roce 1967
[60] Gramofonová deska dlouhohrající (LP)
[61] 002720
[62] Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299
[63] 001920
[64] Koncert pro fagot a orchestr B dur, K. 191
[65] Mezi víc než četnými skladbami W. A. Mozarta (1756-91), jichž znalci napočetli na půlsedma sta, je také několik desítek koncertů pro nejrůznější nástroje nebo i jejich kombinace s průvodem orchestru. Bereme-li v úvahu i skladby nezvěstné, dá se říci, že skoro každé desáté dílo, které Mozart napsal, byl instrumentální koncert. Z velké části jsou to díla vzniklá příležitostně a psaná na objednávku - ale které z Mozartových děl nebylo psáno na objednávku? Jejich úroveň je ovšem různá, podle míry zaujetí, již měl skladatel pro ten či onen nástroj, i podle toho, v jakém vztahu byl k objednavateli díla - a rozhodovaly ovšem i technické možnosti těch, pro něž byl koncert psán. Nejvýše stojí koncerty klavírní, jež si Mozart psal většinou pro sebe, pro své subskripční akademie - znamenitý specialista mozartovský, Alfréd Einstein, v nich vidí vůbec vrchol Mozartovy instrumentální tvorby. Neodmyslitelnou součástí světového repertoáru jsou také jeho koncerty houslové. Ale i ve všech svých dalších koncertech pro nástroje dechové i v koncertě pro flétnu a harfu dokázal skladatel přesvědčivě, jak neomylný smysl měl pro zvukové a technické zvláštnosti každého z těch nástrojů, jak znalecky ovládal jejich finesy a jak výhodně z nich dovedl těžit pro svou skladbu i pro úspěch umělců, jimž jeho koncerty byly určeny.EOL_ENTKoncert B dur pro fagot s orchestrem, 191. číslo Köchlova seznamu, je jedním z nejprvnějších Mozartových děl této kategorie. Byl psán v Mozartově rodném Salcburku v r. 1774, kdy osmnáctiletý skladatel měl již za sebou své tři umělecké zájezdy do Itálie. Přes všechno úsilí i dílčí úspěchy mu nezaručily pevné existenční zakotvení, jak po něm toužil. Teď přešlapoval na místě v tom nenáviděném Salcburku a číhal na první příležitost, jak by unikl z malých poměrů do volnějšího, většího světa, jehož atmosféry se již nadýchal. Přes všechno namáhání, také otcovo, rok 1774 uplyne, aniž by mladý Mozart získal příležitost vyrazit do světa, natož aby snad získal naději na stálé místo, jeho schopnostem důstojné - toho ostatně nedosáhne až do smrti. Skladatel však mezitím nezahálí - rok 1774 je naopak neobyčejně plodný; vznikají symfonie, divertimenta, klavírní sonáty i církevní skladby pro salcburský kůr a na podzim začíná Mozart psát svou první operu pro Mnichov, La finta giardiniéra. A vzniká i Koncert pro fagot B dur, jehož autograf, dnes nezvěstný, byl dokončen 4. června 1774. Co, či spíše kdo byl podnětem k jeho napsání, není známo. Protože je však zcela vyloučeno, že by si byl Mozart zčistajasna sedl a jen pro vlastní potěšení napsal koncert pro fagot, kdyby k tomu nebyl měl zvláštní důvod, je třeba předpokládat, že byl psán pro některého člena salcburské nebo i jiné kapely. V každém případě to byl asi fagotista výborný, protože technické nároky, které mu Mozart ve svém díle předložil, jsou na úrovni dobových virtuózních požadavků. Sotva tomu tak bylo už v dalších třech fagotových koncertech, které Mozart napsal v následujícím roce. O těch víme, že byly psány pro svob. p. Tadeáše Dürnitze, který byl horlivý amatér ve hře na fagot a objednával si od známějších skladatelů koncerty pro svůj nástroj. Avšak Mozartovy koncerty pro Dürnitze byly dlouho vůbec nezvěstné a teprve na začátku třicátých let tohoto století se objevil jeden z nich, opět v B dur, který však hudebně ani technickými nároky nástrojovými nedosahuje prvého B dur koncertu.EOL_ENTKoncert z r. 1774 ukazuje v plném světle, jak mladý Mozart pronikal nejen technikou, ale přímo duší nástrojů, pro něž psal. Od volby základní tóniny a uplatnění výhodných zvukových rajónů pro kantilénu až po způsob, jak uplatňuje pasážovou techniku, staccata, rychlé repetice jediného tónu, pro fagot tak příznačné velké intervalové skoky, to všechno ukazuje, jakým znalcem nástrojů byl Mozart už na prahu své zralosti. A z ducha nástroje vyrůstá také invenční složka díla. Význačně podtrhuje zpěvnou kantilénu, které je schopen fagot, jinak tak běžně traktovaný jen jako komik dechové skupiny. To zdůraznění zpěvnosti je zřejmě i v souladu s celkovým Mozartovým názorem na tento nástroj; vzpomeňme jen, kolikrát v jeho mistrovských posledních symfoniích i operách fagot podporuje v oktávě kantilénu hoboje či flétny! Tři věty koncertu, psané zřejmě s živým zaujetím a muzikantskou rozkoší i lehkostí, poskytují, jak už řečeno, sólistovi dost příležitosti k rozvinutí virtuózní složky. Pravou virtuózně koncertantní větou je ovšem prvá věta, v sonátové formě, ale i poetické Andan te, které svou hlavní myšlenkou ukazuje až kamsi k druhé hraběnčině árii z Figarovy svatby, prokládá svou zpěvnou linku technicky náročnějšími prvky. Závěrečné Rondo, založené na menuetové hlavní myšlence, má, jak se na rondo sluší, pravou nadlehčenost projevu, v němž se rovnoměrně uplatní jak lyrické, tak i humorné tóny sólového nástroje.EOL_ENTNevíme-li nic bližšího o podnětu, který v r. 1774 vedl Mozarta k napsání koncertu pro fagot, známé zato dobře pohnutky, proč a pro koho vznikl Koncert pro flétnu a harfu C dur, Köch. s. 299. Mozart jej napsal za svého třetího pobytu v Paříži v r. 1778, v onom nešťastném roce, kdy mu zemřela matka, která ho na cestě provázela, kdy opět - a po kolikáté už? - byly zklamány všechny naděje na nějaké trvalé místo a kdy se na vynuceném návratu do rodného města nakonec dožívá i trpkého zklamání ve svém upřímném vzplanutí k mannheimské zpěvačce Aloysii Weberové.EOL_ENTKoncert právě pro dva nástroje, které Mozart, jak je doloženo, neměl v přílišné lásce, mohl vzniknout ovšem jen na zakázku. Objednal si jej pařížský kníže de Guines pro sebe a svou dceru. Kníže hrál slušně na flétnu a dcera, které již předtím Mozart beznadějně vtloukal do hlavy pravidla kompozice, hrála dobře (Mozart píše dokonce svému otci, že hraje "magnifique" - nádherně!) na harfu. Jak Mozartův koncert zahráli, není známo, známo však je, že ještě v září neuviděl Mozart od vznešeného objednvatele ani grešli, a to jak za koncert, dodaný už v dubnu, tak za ony zbůhdarma utracené hodiny kompozice, a že musel svůj honorář trapně vymáhat. S jakým výsledkem, o tom už rodinná mozartovská korespondence nic neříká.EOL_ENTPřes všechny takové okolnosti a přesto, že k nástrojům, pro které měl psát, měl tak vyslovenou nelásku, vytvořil Mozart ve svém dvojkoncertu pro flétnu a harfu skladbu, na níž tuto nechuť v nejmenším nevytušíte a která je naopak plná svěžesti, hravosti i melodického a zvukového kouzla, jak je jen mistr dovedl vydobýt z tak omezených prostředků. Zejména harfa, nástroj dodnes neoplývající nějak zvláštní pohyblivostí a technickou dokonalostí, bývala totiž v té době ještě neohrabanější; jejím jednoduchým pedálům bylo dostupno nějakých osm nejlehčích tónin, všechno ostatní bylo už obtížné, ne-lí neproveditelné. A přece Mozart i v těchto omezených možnostech - a snad právě proto, že v omezení se teprve osvědčí mistr - vytvořil dílo hudebně plnokrevné, poutající jak invenčně, tak i zvukovou stránkou. Právě z ní vydobyl skladatel maximum výhodným exponováním sólových nástrojů, jejich vzájemným doplňováním, právě tak jako duchaplně hravým střídáním sólových partií s malým orchestrem, který se zdaleka nespokojuje jen nějak podřadnou úlohou doprovázeče. Těžisko díla je opět v nejrozsáhlejší, trochu pateticky nadnesené úvodní větě, proti níž vnáší následující Andantino lyricky důvěrnější kontrast. V závěrečném Rondu, jehož hlavní myšlenka je jakoby předzvěstí Romance z Malé noční hudby, dává Mozart na sebe nejvíc působit francouzskými vlivy, jako se vůbec, kamkoliv přijde, lehce zmocňuje zvláštnosti hudebního projevu, který je právě v oblibě. Že to v nejmenším neubírá na jeho osobitosti, to ukazuje i toto sice příležitostně vzniklé, ale šťastně inspirované dílo.EOL_ENTFr. Bartoš
[66] Orchestrální, symfonická hudba
[67] fagot
[68] sup117
[69] flétna
[70] sup1317
[71] harfa
[72] 1923-
[73] sup1053
[74] dirigent
[75] sup1054
[76] sup113
[77] Niklová, Věra
[78] cover
[79] sup3268864
[80] Bartoš, František
[81] sleeve note
[82] 1905-1973
[83] sup6324
[84] Symfonický orchestr hl.m. Prahy (FOK)
[85]
[86] Koupit nebo přehrát na www.supraphonline.cz

format
[0] vnf_vinyl

author
Mozart, Wolfgang Amadeus, 1756-1791

author_autocomplete
[0] Mozart, Wolfgang Amadeus, 1756-1791

spellingShingle
[0] Mozart, Wolfgang Amadeus, 1756-1791
[1] Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191
[2] Fagot a orchestr
[3] Flétna a orchestr
[4] Harfa a orchestr
[5] vnf_sup:$g002720$rMozart, Wolfgang Amadeus$tKoncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299$81.1.\x$xvnf_sup.000612335x143784--!--$g001920$rMozart, Wolfgang Amadeus$tKoncert pro fagot a orchestr B dur, K. 191$82.1.\x$xvnf_sup.000611368x143785

author-letter
Mozart, Wolfgang Amadeus

title
Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191

title_sub
Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191

title_short
Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299

title_autocomplete
[0] Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299

title_full
Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; [zvukový záznam] Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191 / skl. Wolfgang Amadeus Mozart

title_fullStr
Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; [zvukový záznam] Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191 / skl. Wolfgang Amadeus Mozart

title_full_unstemmed
Koncert C dur pro flétnu harfu a orchestr, K. 299 ; [zvukový záznam] Koncert B dur pro fagot a orchestr, K. 191 / skl. Wolfgang Amadeus Mozart

title_sort
koncert c dur pro flétnu harfu a orchestr, k. 299 ; koncert b dur pro fagot a orchestr, k. 191

publisher
[0] Supraphon

publishDate
[0] 1967

physical
[0] 1 LP deska : 33 ot/min. ; 30 cm

illustrated
Not Illustrated

publishDate_display
1967

institutionAlbumsOnly
[0] CBVK
[1] MKP
[2] MZK
[3] SUP

album_track_str
vnf_album

publisher_str
Supraphon 1967

institution
[0] CBVK
[1] MKP
[2] MZK
[3] SUP

first_indexed
2014-10-20T13:19:43Z

last_indexed
2015-03-03T22:49:57Z

recordtype
merged

local_ids_str_mv
[0] vnf_cbvk.0106626
[1] vnf_mkp.3881795
[2] vnf_mzk.000292793
[3] vnf_sup.002018323

issue_txtP_mv
[0] dv6293supraphon

issue_view_txtP_mv
[0] DV 6293 Supraphon

authors_corporate_str_mv
[0] Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
[1] Symfonický orchestr hl.m. Prahy (FOK)

authors_other_str_mv
[0] Smetáček, Václav
[1] Pešek, Libor
[2] Bidlo, Karel
[3] Patras, Karel
[4] Novák, Géza
[5] Niklová, Věra
[6] Bartoš, František

performer_note_str_mv
[0] Gejza Novák, flétna; Karel Patras, harfa; Karel Bidlo, fagot. Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK, dir. Libor Pešek, Václav Smetáček

topic
[0] Fagot a orchestr
[1] Flétna a orchestr
[2] Harfa a orchestr

description_str_mv
[0] Nahr. 1966, 1967
[1] Durata neuv
[2] Vydáno poprvé v roce 1967
[3] Gramofonová deska dlouhohrající (LP)

contents
[0] vnf_sup:$g002720$rMozart, Wolfgang Amadeus$tKoncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299$81.1.\x$xvnf_sup.000612335x143784--!--$g001920$rMozart, Wolfgang Amadeus$tKoncert pro fagot a orchestr B dur, K. 191$82.1.\x$xvnf_sup.000611368x143785

contents_txt
002720 Mozart, Wolfgang Amadeus Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299$81.1.\x vnf_sup.000612335x143784 001920 Mozart, Wolfgang Amadeus Koncert pro fagot a orchestr B dur, K. 191$82.1.\x vnf_sup.000611368x143785

summary_txt
Mezi víc než četnými skladbami W. A. Mozarta (1756-91), jichž znalci napočetli na půlsedma sta, je také několik desítek koncertů pro nejrůznější nástroje nebo i jejich kombinace s průvodem orchestru. Bereme-li v úvahu i skladby nezvěstné, dá se říci, že skoro každé desáté dílo, které Mozart napsal, byl instrumentální koncert. Z velké části jsou to díla vzniklá příležitostně a psaná na objednávku - ale které z Mozartových děl nebylo psáno na objednávku? Jejich úroveň je ovšem různá, podle míry zaujetí, již měl skladatel pro ten či onen nástroj, i podle toho, v jakém vztahu byl k objednavateli díla - a rozhodovaly ovšem i technické možnosti těch, pro něž byl koncert psán. Nejvýše stojí koncerty klavírní, jež si Mozart psal většinou pro sebe, pro své subskripční akademie - znamenitý specialista mozartovský, Alfréd Einstein, v nich vidí vůbec vrchol Mozartovy instrumentální tvorby. Neodmyslitelnou součástí světového repertoáru jsou také jeho koncerty houslové. Ale i ve všech svých dalších koncertech pro nástroje dechové i v koncertě pro flétnu a harfu dokázal skladatel přesvědčivě, jak neomylný smysl měl pro zvukové a technické zvláštnosti každého z těch nástrojů, jak znalecky ovládal jejich finesy a jak výhodně z nich dovedl těžit pro svou skladbu i pro úspěch umělců, jimž jeho koncerty byly určeny.EOL_ENTKoncert B dur pro fagot s orchestrem, 191. číslo Köchlova seznamu, je jedním z nejprvnějších Mozartových děl této kategorie. Byl psán v Mozartově rodném Salcburku v r. 1774, kdy osmnáctiletý skladatel měl již za sebou své tři umělecké zájezdy do Itálie. Přes všechno úsilí i dílčí úspěchy mu nezaručily pevné existenční zakotvení, jak po něm toužil. Teď přešlapoval na místě v tom nenáviděném Salcburku a číhal na první příležitost, jak by unikl z malých poměrů do volnějšího, většího světa, jehož atmosféry se již nadýchal. Přes všechno namáhání, také otcovo, rok 1774 uplyne, aniž by mladý Mozart získal příležitost vyrazit do světa, natož aby snad získal naději na stálé místo, jeho schopnostem důstojné - toho ostatně nedosáhne až do smrti. Skladatel však mezitím nezahálí - rok 1774 je naopak neobyčejně plodný; vznikají symfonie, divertimenta, klavírní sonáty i církevní skladby pro salcburský kůr a na podzim začíná Mozart psát svou první operu pro Mnichov, La finta giardiniéra. A vzniká i Koncert pro fagot B dur, jehož autograf, dnes nezvěstný, byl dokončen 4. června 1774. Co, či spíše kdo byl podnětem k jeho napsání, není známo. Protože je však zcela vyloučeno, že by si byl Mozart zčistajasna sedl a jen pro vlastní potěšení napsal koncert pro fagot, kdyby k tomu nebyl měl zvláštní důvod, je třeba předpokládat, že byl psán pro některého člena salcburské nebo i jiné kapely. V každém případě to byl asi fagotista výborný, protože technické nároky, které mu Mozart ve svém díle předložil, jsou na úrovni dobových virtuózních požadavků. Sotva tomu tak bylo už v dalších třech fagotových koncertech, které Mozart napsal v následujícím roce. O těch víme, že byly psány pro svob. p. Tadeáše Dürnitze, který byl horlivý amatér ve hře na fagot a objednával si od známějších skladatelů koncerty pro svůj nástroj. Avšak Mozartovy koncerty pro Dürnitze byly dlouho vůbec nezvěstné a teprve na začátku třicátých let tohoto století se objevil jeden z nich, opět v B dur, který však hudebně ani technickými nároky nástrojovými nedosahuje prvého B dur koncertu.EOL_ENTKoncert z r. 1774 ukazuje v plném světle, jak mladý Mozart pronikal nejen technikou, ale přímo duší nástrojů, pro něž psal. Od volby základní tóniny a uplatnění výhodných zvukových rajónů pro kantilénu až po způsob, jak uplatňuje pasážovou techniku, staccata, rychlé repetice jediného tónu, pro fagot tak příznačné velké intervalové skoky, to všechno ukazuje, jakým znalcem nástrojů byl Mozart už na prahu své zralosti. A z ducha nástroje vyrůstá také invenční složka díla. Význačně podtrhuje zpěvnou kantilénu, které je schopen fagot, jinak tak běžně traktovaný jen jako komik dechové skupiny. To zdůraznění zpěvnosti je zřejmě i v souladu s celkovým Mozartovým názorem na tento nástroj; vzpomeňme jen, kolikrát v jeho mistrovských posledních symfoniích i operách fagot podporuje v oktávě kantilénu hoboje či flétny! Tři věty koncertu, psané zřejmě s živým zaujetím a muzikantskou rozkoší i lehkostí, poskytují, jak už řečeno, sólistovi dost příležitosti k rozvinutí virtuózní složky. Pravou virtuózně koncertantní větou je ovšem prvá věta, v sonátové formě, ale i poetické Andan te, které svou hlavní myšlenkou ukazuje až kamsi k druhé hraběnčině árii z Figarovy svatby, prokládá svou zpěvnou linku technicky náročnějšími prvky. Závěrečné Rondo, založené na menuetové hlavní myšlence, má, jak se na rondo sluší, pravou nadlehčenost projevu, v němž se rovnoměrně uplatní jak lyrické, tak i humorné tóny sólového nástroje.EOL_ENTNevíme-li nic bližšího o podnětu, který v r. 1774 vedl Mozarta k napsání koncertu pro fagot, známé zato dobře pohnutky, proč a pro koho vznikl Koncert pro flétnu a harfu C dur, Köch. s. 299. Mozart jej napsal za svého třetího pobytu v Paříži v r. 1778, v onom nešťastném roce, kdy mu zemřela matka, která ho na cestě provázela, kdy opět - a po kolikáté už? - byly zklamány všechny naděje na nějaké trvalé místo a kdy se na vynuceném návratu do rodného města nakonec dožívá i trpkého zklamání ve svém upřímném vzplanutí k mannheimské zpěvačce Aloysii Weberové.EOL_ENTKoncert právě pro dva nástroje, které Mozart, jak je doloženo, neměl v přílišné lásce, mohl vzniknout ovšem jen na zakázku. Objednal si jej pařížský kníže de Guines pro sebe a svou dceru. Kníže hrál slušně na flétnu a dcera, které již předtím Mozart beznadějně vtloukal do hlavy pravidla kompozice, hrála dobře (Mozart píše dokonce svému otci, že hraje "magnifique" - nádherně!) na harfu. Jak Mozartův koncert zahráli, není známo, známo však je, že ještě v září neuviděl Mozart od vznešeného objednvatele ani grešli, a to jak za koncert, dodaný už v dubnu, tak za ony zbůhdarma utracené hodiny kompozice, a že musel svůj honorář trapně vymáhat. S jakým výsledkem, o tom už rodinná mozartovská korespondence nic neříká.EOL_ENTPřes všechny takové okolnosti a přesto, že k nástrojům, pro které měl psát, měl tak vyslovenou nelásku, vytvořil Mozart ve svém dvojkoncertu pro flétnu a harfu skladbu, na níž tuto nechuť v nejmenším nevytušíte a která je naopak plná svěžesti, hravosti i melodického a zvukového kouzla, jak je jen mistr dovedl vydobýt z tak omezených prostředků. Zejména harfa, nástroj dodnes neoplývající nějak zvláštní pohyblivostí a technickou dokonalostí, bývala totiž v té době ještě neohrabanější; jejím jednoduchým pedálům bylo dostupno nějakých osm nejlehčích tónin, všechno ostatní bylo už obtížné, ne-lí neproveditelné. A přece Mozart i v těchto omezených možnostech - a snad právě proto, že v omezení se teprve osvědčí mistr - vytvořil dílo hudebně plnokrevné, poutající jak invenčně, tak i zvukovou stránkou. Právě z ní vydobyl skladatel maximum výhodným exponováním sólových nástrojů, jejich vzájemným doplňováním, právě tak jako duchaplně hravým střídáním sólových partií s malým orchestrem, který se zdaleka nespokojuje jen nějak podřadnou úlohou doprovázeče. Těžisko díla je opět v nejrozsáhlejší, trochu pateticky nadnesené úvodní větě, proti níž vnáší následující Andantino lyricky důvěrnější kontrast. V závěrečném Rondu, jehož hlavní myšlenka je jakoby předzvěstí Romance z Malé noční hudby, dává Mozart na sebe nejvíc působit francouzskými vlivy, jako se vůbec, kamkoliv přijde, lehce zmocňuje zvláštnosti hudebního projevu, který je právě v oblibě. Že to v nejmenším neubírá na jeho osobitosti, to ukazuje i toto sice příležitostně vzniklé, ale šťastně inspirované dílo.EOL_ENTFr. Bartoš

id
5445faaacb798530238b5288

merged_boolean
1

_version_
1650828362665426944

Další informace

VydavatelSupraphon
TémataFagot a orchestr; Flétna a orchestr; Harfa a orchestr
Žánr
Nakladatelská číslaDV 6293 Supraphon
Jazyk
Autoři